Kdysi se lukostřelba považovala za lovecké a vojenské umění, dnes je tato činnost sportem. Cílem je střelit co nejpřesněji z různých vzdáleností a trefit se do středu terče či nějaké figuríny. Dokonce se tato disciplína 4x objevila na letních olympijských hrách. Poprvé v roce 1900. Poté v roce 1958 rozhodl Mezinárodní olympijský výbor o zařazení na program do olympijských her, pokud o tento sport bude projeven zájem. Trvalo zhruba 50 let než se lukostřelba znovu přidala jako disciplína na letních olympijských hrách roku 1972 v Mnichově.
Člověk objevil luk pravděpodobně tak, že si všiml ohnutého stromu a síly, kterou při narovnání vykonává. Poté spojením dvou konců dřeva a napnutím, díky spojujícímu vláknu, zjistil, že mu dovolí vymrštit tehdejší podobu šípů na vzdálenější cíl s dechberoucí přesností.
Lukostřelba není finančně náročná, pokud vám bude stačit luk a pár šípů. Pokud ovšem chcete s tímto sportem vyhrávat medaile, budete muset investovat více. Nápomocné jsou chrániče prstů, paže či hrudi, jelikož tyto místa jsou velmi náchylná k poranění při manipulaci s lukem. Toulec je další pomůcka, která slouží pro uskladnění šípů. Nakonec samotné šípy a luk s nataženou tětivou.
Terč si můžete zakoupit na různých internetových stránkách či si vyrobit vlastní. Doporučila bych měkké materiály jako je polystyren či papír, protože dřevo by mohlo poškodit šíp.
A jak jednoduše střílet z luku? Jde hlavně o to pořád trénovat a zlepšovat se. Avšak mám pár tipů, které můžou být užitečné. Je důležité si vybrat dominantní oko. Stačí do kapesníku či papíru udělat díru a podívat se skrz ni. Oko, které bude otevřené je vaše dominantní.
Dalším důležitým kritériem je postoj. Lukostřelec má být postaven bokem k terči, nohy rozkročené a palce spolu rovnoběžné. Luk se poté drží v natažené ruce přibližně ve výši ramen. Zde bych upozornila na riziko. Při vypuštění šípu se může tětiva dotknout vaší ruky. Chránič je tedy parádní pomocník. Před vypuštěním šípu je důležité se soustředit na cíl a vydechnout. Poté je vše jen o tréninku a pevné ruce.
Jedním z nebezpečím lukostřelby můžou být bolesti zad. Zatěžuje páteř, ale můžete bolestem předejít kompenzačními cviky. Dalším rizikem může být nebezpečí samotného vybavení, proto uschovávejte luk s šípy na bezpečném místě či existují pouzdra na luk, díky kterému předejdete nepříjemnostem.
Nakonec tedy tento sport může být relax pro tělo i duši. Já si lukostřelbu vybrala, protože jsem si po zhlédnutí několika filmů, kde hlavní postavy vlastnily luk, objednala svůj. Tento sport beru spíš jako hobby, kdy se zvednu od počítače a zajdu do přírody s lukostřeleckým vybavením.
